11/24/2013

VÁNOČNÍ KLIŠÉ

Setkávám se s tím rok co rok. Na Vánoce, v době něčích narozenin nebo svátků. Tyto slavnostní příležitosti se v dnešní době pro mnohé staly nutným zlem, nepříjemnou povinností a zátěží. Potěšení z dávání a dostávání dárků nahradil výměnný systém. Kam se podělo kouzlo Vánoc? Proč se nádherná předvánoční atmosféra nese ve znamení stresu, nervózního pobíhání po obchodních centrech a utrácení tisícikorun za spousty dárků jen proto, aby si o nás ti druzí nepomysleli, že jsme na nich šetřili? 
...

Dostali jste někdy od někoho zcela spontánně dárek, který jste vůbec nečekali? Jak jste se cítili? Nebyl to krásný pocit, že si na vás někdo vzpomněl?

Proč se z Vánoc stala tak nesnesitelně komerční záležitost? Zastavte se. Udělejte to letos úplně jinak. Nebuďte hamižní a nesepisujte si dlouhé seznamy vánočních přání. Pečte vanilkové rohlíčky a vánočky. Pusťte si vánoční písničky. Zapalte si svíčky. Ozdobte si stromeček. Jděte se projít na čerstvý vduch, vezměte to přes vánočními trhy na náměstí a zahřejte se nějakým dobrým horkým nápojem. Dívejte se na staré každoročně vysílané pohádky a filmy, které už za ta léta k Vánocům patří. Vychutnejte si vynikající štědrovečerní večeři. Vyměňte si v rodinném kruhu dva tři menší dárky, smějte se a užívejte si ty společné chvíle. Tohle je na Vánocích to krásné.

Přesně měsíc do Vánoc. Právě teď začíná ta pravá předvánoční doba.  
Enjoy it!

4 comments:

  1. Už jsem vyrostla z těch dlouhých seznamů přání, aby Ježíšek/mamka mohla vybrat co nejvíc věcí, nejlépe těch, co jsem si nejvíc přála a psala jako první ... stejně jsem nic takového nedostávala, jen výjimečně, více dárků bylo těch podřadnějších .. přesto mi dělaly obrovskou radost a možná i díky tomu mě nikdo nikdy nerozmazlil, protože jsem prostě nikdy neměla hned to, co jsem chtěla a na co jsem si dupla ... až teda teď přítel rozmazluje, jak jen může, a já mu za to nadávám. :D:D

    Není nad to dávat dárky .. sledovat, jak si jej ti druzí rozbalují . vidět tu radost v jejich očích. Já mám Vánoce stále ráda.

    ReplyDelete
  2. Moc hezky napsané. Posledních několik let mi přijde, že Vánoce by se měly nazývat spíš svátky shonu než klidu. Ale letos mám v plánu si to pořádně užít :)

    ReplyDelete
  3. Přesně moje řeč. :) Vánoce vnímám tak, jak jsi napsala, a štve mě, že se většina lidí nechá strhnout k tomu, že Vánoce jsou povinnost, kdy někomu musíš(!) koupit dárky, trmácet se po přecpaných obchoďácích a utratit spousty peněz. Letos si chci Vánoce užít, jak jen to půjde. Vlastně se hrozně těším, mnohem víc než v posledních letech, protože se v naší rodině letos přihodilo hned několik smutných událostí... a je potřeba zase jednou prožít něco krásného a magického :)

    ReplyDelete
  4. Anonymous11/27/2013

    Na mě je to teď nějak ještě brzo, předvánoční atmosféra na mě začíná působit asi tak 23. prosince kdy se zděšením zjišťuju, že mi chybí dárky, spíš teda dárek, prostě něco pěknýho a potěšujícího pro jednu až tři osoby z nejbližšího rodinného kruhu. Cením si ale nejvíc štědrovečerní večeře, když se všichni sejdou ve zdraví u stolu, je to svým zpoůsobem takovej rituál a moooc hezké. Kdyby nebylo víry a Ježicha, stejnak by si lidé něco vymysleli jiného pěkného, stvořeného pro chvíle rodinné pohody společné lásky a míru. Často o Vánocích také myslím na osoby, které se mi nějak zapsali do života, ale "osud" mě s nima nějakým způsobem rozdělil. V té chvíli si člověk asi nejvíc uvědomí, třeba právě u toho stolu s kaprem nebo řízkem a bramborovym salátem, jak důležité je mít někoho milého a vlídného u sebe a hmotné statky v ten moment jdou stranou. Oni jako zase trochu i přibydou pod stromečkem, pokud na to jsou prostředky, ale tam jde přece o ten pocit udělat druhého šťastnějším, vidět ty lesknoucí se oči nad nějakou prkotinou, připomínající jásající prskavky, které "před chvilkou doprskaly" S tím rozdílem, že tohle je živé nadšení a veselení. A ten oheň který ho zapálil nevzniká škrtnutím sirky, ale tlukotem srdce :-) M.

    ReplyDelete