7/29/2013

LITTLE LESS WORRIES ABOUT OUR BODIES

je to jen pár dní zpátky, kdy jsem ležela na pláži vzdor slunečním paprskům dopadajících na mou kůži, obracela listy české ELLE a z každé z nich vnímala prototyp dokonalosti dnešní doby. perfektně nalíčené tváře, nadýchané lesklé vlasy a pevná, štíhlá těla vysokých postav. na několik chvil jsem zapomněla na svůj pocit nepohodlnosti způsobený veřejným se vystavováním svého těla v bikinách zrakům všech ostatních, když jsem se ponořila do mimozemského světa, který znám jen z časopisů a internetových stránek tohoto druhu. jakmile jsem však zvedla hlavu a rozhlédla se kolem sebe, viděla jsem zase jen realitu, lidi, kteří se ani vzdáleně nepodobají těm, co na mě vrhají své vážné pohledy z toho časopisu co držím v ruce.


byli tam lidé s povadlou kůží a vráskami, s celulitidou, s výraznými striemi, lidé obézní i lidé na kost vyhublí, jiní byli hrbatí, chlupatí, spálení do červena nebo sněhově bílí, s bradavicemi a s mnoha dalšími prvky, jež bychom z pohledu dnešních standardů dokonalosti označili za ty nedokonalé.

kde hledat "dokonalost" - na tištěných fotografiích vyhublých modelek, které prošly složitou úpravou photoshopu, nebo v reálném světě kolem sebe?
stejně jako miliony socializovaných lidí na světě, i já jsem vlivem dnešní společnosti ovlivněná více než dost. také hledám ideály, pravdu a všechno co je správné. všechno je ale tak relativní a ve výsledku je jen na nás, zamyslíme-li se nad věcmi, sami si vybereme, čemu věřit a utvoříme si svůj názor, anebo se budeme slepě držet toho, co nám kdo napovídá a předloží v časopisech a trápit se tím, že my, obyčejní smrtelníci, budeme vždy nedokonalí a oškliví.

stojí mi za to kazit si náladu tím, že mám na zadku celulitidu, a že nejsem štíhlá a perfektní, když ve skutečnosti jsem na tom úplně stejně jako kdokoliv jiný? na té pláži byla i sestra mé slovinské kamarádky, kterou na facebooku tajně obdivuji pro její krásu a styl. jako z weheartit vystřižená, dokonalá. když jsem ji tam viděla, záda však měla celá posetá zarudlými vředy.
ve skutečnosti, každý má něco. a neměli bychom to považovat za nedokonalost a za něco nepěkného. měli bychom sami sebe i ostatní brát takové, jací jsou a než hledat chyby a nedokonalosti, spíše se dívat na to hezké, co na člověku je. osobně si myslím, ža každý z nás je hezký, pokud o sebe byť jen trochu dbá, umí se hezky upravit a usmát. znovu bych mohla odkázat na kamarádky sestru. koho to zajímá, že má na zádech vředy, když mimo to má krásný milý úsměv, zvlněné vlasy které jí sahají až do pasu, štíhlou ženskou postavu a vždy je dokonale moderně oblečená a pěkně nalíčená?

se svou celulitidou neudělám nic, mohu ji při troše snahy trochu zmírnit, ale co bych se kvůli ní trápila, když ji má úplně (a bez nadsázky) KAŽDÝ? jsou věci co se dají ovlivnit a pokud sami chceme, můžeme se o to pokusit. ale pokud ne, tak si z toho nic nedělejme. zvýrazněme své přednosti a milujme život, druhé i sami sebe takové, jací jsme.

7 comments:

  1. Máš naprostou pravdu. Já pořád slyším "zhubni, kdyby si byla hubenější tak by tě každej chtěl". Ale mně je v mym těle dobře (dokud se teda nemám svlíkat do plavek, kraťasů a odhalovat svoje ruce v tílkách :D). Ale zase, stydím se jen proto, protože vím, že většina lidí se chce koukat na vychrtlou modelínu a ne na mě.

    ReplyDelete
  2. moc hezký článek :)

    ReplyDelete
  3. hezky řečeno :)
    podle mě by o sebe měl každý dbát, upravovat se a alespoň trochu se hýbat a jíst (alespoň z větší míry) zdravě pro lepší pocit, ALE hlavně se nehnat za nějakou dokonalostí a mít se rád :)

    ReplyDelete
  4. Ja som za to, že človek by sa mal cítiť v svojom tele dobre. Keď niekomu nevadí, že je silnejší, nech taký je :) Honba za dokonalosťou je zbytočná, ale človek by mal o seba aspoň dbať a žiť zdravo, ja sa napríklad rada hýbem, mám zo seba lepší pocit :)

    ReplyDelete
  5. Páni, děkuji Ti za všechny ty milé komentáře, co jsi mi zanechala na blogu. Musím říct, žes mi s nimi pěkně polechtala ego (v dobrém, ba přímo skvělém slova smyslu). Takže moc děkuji, těší mě, že se mé články čtou, líbí a komentují. :)) A já si zas uvědomila při čtení tvého článku, jak jsou lidé povrchní a zmlsaní ideály, které jsou nám předkládány. Samozřejmě to není úplně tak jejich vina, reklamy jsou mocná věc. Ale přece tomu ještě není tak dávno, kdy byla oplácaná Marylin ideálem číslo jedna a baculaté ženské žádoucí stejně jako nyní vychrtlé modelky. Problém je spíš v lidském sebevědomí - vidím to hodně na sobě. Nikdy jsem nebyla příliš ráda středem pozornosti, spíš naopak, věděla jsem a vím, že nejsem dokonalá jako holky z obálek časopisů. Ale čim jsem starší, tím víc na to prdim a vidím, jak je zbytečné hnát se slepě za ideály dnešní doby. Moje postava nemá předpoklady být modelkovská, tak proč si tím kazit náladu. Celulitidy se taky nikdy úplně nezbavím, tak proč se kvůli tomu omezovat a nechodit se koupat. Prostě přesně, jak píšeš: můžeme se pokusit zlepšit to, co jde, ale nemůžeme po svém těle chtít, aby vypadalo jako ze žurnálů, když máme v genetické výbavě něco úplně jiného. Takže hlavu vzhůru, sebevědomí je lék na všechno ;))

    ReplyDelete
  6. někdy mi přijde, že se člověk opravdu trápí jen strašnými malichernostmi. všichni se honíme za tím ideálem, ale opravdu je to, co chceme, po čem opravdu toužíme a pak budeme spokojení? myslím si, že je přednější, aby byl člověk spokojený s tím co má, než brečet nad tím co nemá.

    ReplyDelete
  7. někdy je to opravdu těžké, zvláště když máme ony "ideály krásy" stále před nosem. o to horší to je, když na ty ideály koukáme i jako na reálné lidi kupříkladu tady v blogové sféře nebo na weheartit a máme pak pocit, že se s nimi nemůžeme srovnávat. nicméně, jedno je jisté, jak už jsem řekla výše: jsou věci, se kterými můžeme hnout a budeme-li se o sebe starat, pak nemusíme zůstat u věčného naříkání nad tím jak vypadáme. ale pokud nechceme, tak se prostě vykašleme na to neustálé srovnávání a buďme sami sebou.

    co si vyberete?

    ReplyDelete