9/02/2013

MY FUTURE JOB?

každé malé dítě má své tajné představy o tom, čím by chtělo být, až vyroste. já jsem chtěla být kadeřnicí. při česání vlasů některé z mých obětí jsem se dostávala do radostných euforií a nadšení. pak jsem také chtěla být pracovnicí na poště. líbilo se mi to prostředí, kde se pracovalo s papíry a papírky, s obálkami a dopisy, s dokumenty. vždycky jsem ráda navštěvovala papírnictví. zbožňuju krásné bloky a sešity. ráda sedím na zadku a píšu. nedokázala bych od papírových knih přejít k elektronickým čtečkám ... a vůbec, také jsem chtěla být spisovatelkou. tuto představu však ponechávám jako nikdy nezveřejněný koncept.

zdroj: moviedevil.com
o tom, jaké práci se jednou budu věnovat, jsem poprvé začala uvažovat ve třetím ročníku střední školy. studovala jsem leteckou dopravu a kdokoliv se mě kdy zeptal, proč studuji právě tento obor, nebyla jsem schopna racionální odpovědi. řeknu vám to zjednodušeně: tento obor mi našla mamka a jelikož brali pouze na průměr a ten můj byl 1,0, s vidinou perspektivního uplatnění v letectví jsem tu jedinou možnou přihlášku na střední školu poslala právě sem. nicméně zatoužila jsem po studiu humanitních oborů a jazyků. v jednu dobu jsem si také přála být nutriční terapeutkou - zajímá mě zdravý životní styl a ráda lidi poučuju. přijímací zkoušky na lékařskou fakultu, které byly z chemie, fyziky a biologie mě však odradily dostatečně - tyto předměty jsem měla naposledy na základní škole! dalším plánem bylo studium psychologie. rok jsem studovala nultý ročník psychologie a společenských věd. neskutečně mě to bavilo a zajímalo. na vysokou školu jsem se ale opět nedostala. vrátila jsem se k dopravě a logistice, na vyšší odbornou školu. nyní mám před sebou poslední ročník. ačkoliv jsem se po maturitě zařekla, že s dopravou již nechci mít nic společného, na vošce mě několik profesorů dokázalo přesvědčit o tom, že to není až tak nezajímavý obor. obchodně podnikatelská činnost mě baví. ovšem stále mě to více než k balíkům a kontejnerům táhne k práci s lidmi. a s papíry.


zdroj: justread.com
 vysnila jsem si práci v personálním oddělení firmy. momentálně se mi tato vize jeví jako naprosto ideální. kancelář, administrativa a zároveň péče o své lidi, jejich pracovní vývoj, vzdělávání. to mě vážně láká! a tak si plánuji studium personálního řízení a dávám si tímto poslední šanci se dostat na vysokou školu. budu tvrdě pracovat, abych se tam dostala. je to otázka mé budoucnosti, tudíž bych mohla překonat svou lenost a prokrastinaci nějakým způsobem zadupat do země a doopravdy pro svůj cíl pro jednou něco dělat! kdybych se náhodou neuplatnila v personalistice, tak jako tak se vidím na nějaké kancelářské pozici, v administrativě, či jako asistentka.

jak je tedy vidno, nějaké představy o tom, co budu jednou dělat, by byly. aby ne, v mých dvaadvaceti letech! jaká však bude skutečnost, to se teprve uvidí. každopádně mám nejvyšší čas si ve věcech kariérních udělat pořádek a začít na sobě vážně pracovat. a tak prozatím rozesílám životopisy na pozice s administrativní tématikou. protože pětiletá praxe servírky - byť pětihvězdičkového hotelu - je mi v tomto případě v podstatě k ničemu :D

jak jste na tom se svou kariérní vizí vy? máte plán? nebo alespoň představu? a čím jste se chtěli stát, když jste byli malí? napište mi o tom :)

10 comments:

  1. Anonymous9/02/2013

    představa? konsolidace leteckých přeprav :-) Hmm a z dětství byl plán se stát fotografem, nebo hasičem, později hercem =D M.

    ReplyDelete
  2. mám to podobně jako ty :) zrovna dneska jsem se šla dívat na rekvalifikace a chci si udělat aspon PC at neco umím když už zadna praxe. Snad se nam to povede :) Jak se planujes víc pripravit na prijimacky?Taky jsem se nedostala 2x ale neívm jak vic se pripravit uz:/

    ReplyDelete
    Replies
    1. já se přiznávám že jsem se na přijímačky na VŠ vždycky vykašlala :/ prostě jsem si dopředu podvědomě řekla, že to nemá cenu, protože se tam stejně nedostanu. hloupost, já vím. ale nikdy jsem se doopravdy nesnažila. tentokrát to rozhodně vezmu z opačného konce.
      na jakou školu se zkoušíš dostat ty?

      Delete
    2. zaplatis si kurz nebo doma se vic pripravis?
      ja bych chtela pajdák-vychovatelství nebo specialni pedagogiku,tak snad už:/

      Delete
    3. určitě se budu připravovat jen doma. už jsem jednou absolvovala roční placený kurz, odkud jsem si odnesla četné znalosti i studijní materiály, které se mi teď budou hodit, nakoupila jsem si i knihy, teď stačí vše oprášit a něco navíc přidat. půjčím si nějaké knihy z knihovny, ty si pročtu, udělám důležité výpisky a budu si vše opakovat. není toho málo, ale ještě mám celý školní rok na přípravu.

      Delete
  3. Já obdivuji lidi, co rozumí papírování. To je pro mě nepochopitelná věc :D plus ekonomická činnost.

    Jako malá jsem chtěla být policajt a řešit vraždy, pak pekařka a mít vlastní pekárnu v horách (o tom spím ale pořád), nakonec se to zastavilo na tom, že budu vědec. Forenzní věda a práce na soudním lékařství je momentálně můj velký sen.. ale v ČR není moc šance, pozice jsou obsazené a ještě dlouho budou. Uvidím, snad během jazykovky najdu školu, která je ideální a bude pro budoucnost to nejlepší.

    Doufám, že jednou najdeš práci, která tě bude bavit a budeš tam chodit s radostí. Protože to je to nejtěžší a nejdůležitější :))

    ReplyDelete
    Replies
    1. to samé přeji i tobě a souhlasím, je to opravdu důležité najít si práci, která nás bude bavit!

      Delete
  4. Já ještě na VŠ nevěděla, co chci vlastně dělat. A pak mi praxde ukázala, že to, co chci, vlastně nechci :-) Podle mě se člověk hledá celý život. Možností je spousta, tak proč toho nezkusit víc? :-)

    World By Bella

    ReplyDelete
  5. Jak já ti závidím ten tvůj plán a zapálenost. Letos jsem skončila vošku a stále nemám představu, co se sebou. Vidím se podobně jako ty, někde v kanceláři, ale nemám dar řídit lidi, nebo se o ně starat, něco pro ně vymýšlet a organizovat. Takže personalistkou bych být nemohla. Ale jsem teď ve fázi hledání zaměstnání, nicméně je těžké hledat, když vlastně nevíš, co chceš. A jestli se to co nejdřív nedozvím, tak snad budu povoláním manželka :D

    ReplyDelete
  6. Zajímavý článek. Tak to já jsem se nikdy extra nezamýšlela nad tím, co chci vlastně dělat. Chtěla jsem se dostat za přítelem na VŠ, to se mi splnilo. Ale pak už jsem nepřemýšlela, jaké budu mít uplatnění. Rok po škole jsem se v tom plácala - práce žádná, bez praxe, na navazující studium jsem se nedostala... A co teď?! Zvládla jsem to, teď už pracuju v oboru a dá se říci, že jsem při té téměř roční pauze přišla na to, že právě tohle je jedna z věcí, kterou chci dělat. Baví mě administrativa, práce s lidmi a možná to bude znít povrchně, ale taková ta práce, kam člověk může chodit v podpatkách a mít nalakované nehty. A když se u toho navíc dají využít cizí jazyky... Dočasně tedy mám práci snů, ale nechci tady zamrznout navždy. Časem se chci určitě posunout trochu nějak jinam, ale zůstat v oboru. Píšu to dost všeobecně, ale snad se to dá pochopit. S vysokou a vysněnou prací držím palce. P.S.: Nemyslím si, že je 5 letá praxe v hotelu k ničemu. Za tu dobu se tam dá okoukat spousta věcí, nejen na place, ale i co se týče chodu hotelu a třeba právě v té administrativě. Uvidíš, že se ti to jednou bude hodit.;-)

    ReplyDelete