PO DELŠÍ DOBĚ

Tři měsíce utekly neuvěřitelně rychle. Je konec. Který ale přináší nový zažátek - není tak úplně důvod pro smutnění a vzpomínání na to, jak to bylo super. Koneckonců jsem si to tak vybrala sama. Vybrala jsem si jít dál. Využít příležitosti, která se naskytla. Poznat něco nového. Nikdo přece netvrdí, že za sebou nutně musím zavřít dveře a už se víckrát nevrátit, byť jen na návštěvu.
Tohle místo v mém životě mezitím zůstalo naprosto nedotčeno. Celou tu dobu si říkám, kdy zase zahlédnu svou múzu a začnu psát. Kdy to zase začne mít smysl, který jsem v tom přestala vidět (Už zase.) Přitom bych tak ráda psala. Tentokrát zase trochu jinak. Vždycky chci psát zase trochu jinak. I když tak úplně nevím jak ...

A když nepíšu jinak, snažím se žít jinak. V životě mám kolem sebe tolik inspirace, že nevím co dřív a naprosto si to užívám. Jsem zamilovaná do tohoto období. Do každého detailu, který představuje mou současnou realitu. Už zase nejezdím na noc domů a v noci spím sotva pár hodin. Čtu knihy, které bych normálně nečetla. První věc, kterou si koupím, jakmile mi přijdou peníze na účet, je krabička vanilkovokaramelových cigaret. Chodí mi pohledy z Třeboně a z Liverpoolu. Definitivně jsem skončila s brigádou v hotelu (Už zase.) Koupila jsem si kabelku ve žluté barvě, čímž jsem těžce porušila svůj zvyk kupovat kabelky jen a pouze v černé. Procházím se po Malé Straně. Sama. Vracím se k chorvatštině. Koupila jsem si diář na rok 2014 v polovině dubna. A tak podobně.

Abych si nevyčítala, že peníze utrácím za zbytečnosti jako jsou vanilkovokaramelové cigarety - což pro nekuřáka JE zbytečnost - jedu zbytek peněz utratit za kosmetiku a něco malého ke dni matek. A zlatou nit, abych mohla víkend trávit přišíváním střapců na části tadžitských krojů.