PŘÍSPĚVEK BEZ NÁZVU

Přála bych si, aby lidé více četli. Někdy je mi smutno z lidské omezenosti a nevědomosti, kdy já vím, a oni ani netuší. Drží se své předpojatosti a svých skálopevných přesvědčení, svých kontrovezrí, které tolik nenávidím, protože já se cítím být o kousíček dál a vidím to, co oni nevidí. Jsem si vědoma, že já sama nejsem o mnoho dál. Ba naopak jsem někde v začátcích, neb jsem toho za svůj život mnoho přečíst nestihla. Leč od té doby, co mi byl předán červený diplom a byla jsem otitulována bezvýznamným DiS. píšící se za jménem (anebo vůbec), se topím v knihách v každé volné (nepracovní) chvíli - kdy neprodukuji tu duchaplnou činnost spočívající v opakovaném tisknutí ctrl c s následným ctrl v ve vedlejší excelovské tabulce. Jestli letošní léto nemá být prázdninové, pak bude na sto procent knižní. I léto v Praze může být fajn, když si vyrazíte s knihou v ruce do Letenských sadů a ve stínu stromů vstřebáváte stránku po stránce z Gounellových osobnost rozvíjejících příběhů... Dokud vás nedoženou dvě dámy starší než všechny stromy v parku dohromady a nevyšoupnou vás na samý okraj vaší! lavičky s jakousi výmluvou o bolavých nohách. Murakamiho Kafku jsem nechala rozečtenou. Od té doby, co mi v pokoji na stole leží ta červená roura s diplomem, čtu jen jeho knihy a obranný systém na úrovni mytologické fantazie v mé hlavě mě dohání k závěrům, že se věci serou právě od té doby, co ho čtu. A tak je na čase zkusit něco jiného. I když je jasné, že Murakami za mou krizi zcela jistě nemůže. To naopak Gounell mně znovu otevřel oči: Když jsme o něčem přesvědčeni, stává se to skutečností, naší skutečností. Což vysvětluje spoustu věcí. Jen doufám, že ještě není moc pozdě sama sebe přesvědčit o tom, že tu chorvatštinu dávám fakt dobře - takže Danny, otevři tu pusu a něco sakra říkej! A nejde jen o tohle, je toho mnohem víc. Je na čase vyhnat to zlo, které mě ovládá už nějaký ten pátek a začít prostě jinak. Především se vyvarovat slov jako je začít, začnu, začátek, nebo třeba změna, musím a měla bych. Protože slova jsou ve své podstatě úplně k ničemu, nedojde-li k činům. Však to všichni známe. Možná. A co rovnou přestat nad vším tolik přemýšlet? To by možná bylo koneckonců úplně nejlepším řešením.

 ~ with love, Danny