9/9

Motá se mi hlava. Nevím, jestli za to může chřipka nebo pohled na displej notebooku, jenž na sobě mám položený nakřivo, zatímco ležím v posteli a usrkávám vařící zázvorový čaj s kapkou citronu a lžící medu, nebo oboje. Na škole bylo fajn, že když mi nebylo dobře, prostě jsem se rozhodla, že ráno nevstanu a nikam nepůjdu. A nešla jsem. Už jsem ale velká holka a tak mi nezbývá než se pokusit tvářit statečně a v práci dělat, že něco dělám. Přitom celý den nemyslím na nic jiného než na vyhřátou postel a Bernadettu Foxovou, až mě zase bude bavit. Bernadetta je skvělá! Oceňuji autorčinu originalitu a notnou dávnou vtipu. Ta část s ostružiním na zahradě, jehož odstranění způsobilo sesun půdy, kterou to neřádstvo drželo pohromadě a která se pak vylila protivným sousedům do domu právě když pořádali významný brunch, mě rozesmálo!

Lidi přicházejí a odcházejí. Ztratila jsem vlastní vinou pár lidí, které jsem měla moc ráda. A ačkoliv pak přišli jiní, kteří do mého života vnesli radost, ti, s nimiž se již nevídám mi chybí. Někteří méně, někteří každý den když otevřu druhý šuplík shora a najdu tam tu zatracenou tadžitskou čapku! Nenávidím jí! Nenávidím druhý šuplík shora! Sice ho otvárím jen když dostanu chuť na brusinky, ale ta čapka mě stejně vždycky dostane! Myslela jsem, že už mi nikdy nenapíše ani tečku. Ale nedalo mu to a napsal. Před čtvrt rokem jsem mu potají nakreslila do kalendáře k datu 9/9 a ke svému jménu srdíčko růžovým zvýrazňovačem a byla zvědavá, jak na to zareaguje, až jednoho zářijového dne otočí v kalendáři list a tohle tam uvidí. Předpokládala jsem, že nijak, poté, co se mnou ukončil veškeré způsoby mezilidské komunikace. Spletla jsem se. Napsal! A mně tím způsobil neskutečnou radost, která se slovy nedá popsat.

Ačkoliv mám dlouhodobě pocit, že se v mém pracovně-cestovním životě nic moc neděje, děje se toho vlastně dost. Všechny maličkosti kolem tvoří celek. A když se nad tím zamyslím, je to moc fajn celek. Blíží se podzim, mé nejoblíbenější roční období, které pro mě představuje zvýšenou tvůrčí činnost ve všech možných směrech. Zvyšuje se počet napsaných článků, nových kousků v mých šatních skříních i (ne)všedních zážitků. Když se vaší nejlepší kamarádce stane tak strašná věc, jako třeba to, že ji po dvou letech studia vyhodí ze školy, protože neudělá zkoušku z algebry, soucítíte s ní. Avšak jen do té chvíle než zjistíte, že se po půl roce, který úplně zabila aninevímčím, znovu probrala a je zpátky taková, jakou jsem ji tehdá milovala pro její jedinečný smysl prožívat každou minutu každého dne, kdy žádný s nich pak nemůže být příliš nudný, stejný a tím pádem ani promarněný!

 

~ with love, Danny