Baví mě psát. To je asi ta podstata toho, proč můj blog existuje, proč se k němu stále vracím, proč jsem už dávno neklikla na Nastavení > Jiné > Odstranit blog. Přes to všechno nepíšu. Protože mi až příliš záleželo na celku jako takovém. Na obsahu nejen co se týče psaní, ale i vizuální stránky. Jsem perfekcionista. Což má velkou nevýhodu: než abych dělala něco, co mi nepřijde dostatečně skvělé a úplné, nedělám to raději vůbec.
Nemám fotky. Nemám ani žádnou inspiraci, věc, nad kterou bych se v článku hluboce zamyslela a předala jeho prostřednictvím svůj pohled na ni ... No a co? Kvůli tomu mám odkládat psaní na neurčito? To je nesmysl. Měla bych psát. Musím psát! Jen tím, že něco budeme dělat stále dokola a dokola je možné se v tom zlepšit. Ne, nehodlám se stát spisovatelkou, novinářkou, ani bloggerkou roku, ačkoliv psaní jakožto menší vedlejšák není vůbec zavržení hodný nápad. Jednoduše se jen snažím psát tak, aby to mělo něco, co dokáže zaujmout. Anebo bych alespoň chtěla psát tak, abych tím zaujala.
Začnu zase psát. Ať už na blog, do soukromých wordových souborů, anebo do bloku, který se mi bude rozevřen válet na stole, čekajíc na své využití.
S největší pravděpodobností se postupem času přesunu z blogspotu na hostující web s vlastní doménou a designem vytvořeným dle mých nejdetailněších přání mými přáteli grafiky. Už teď se nemůžu dočkat!
~ with love, Danny
Tak!
ReplyDelete