VE HVĚZDÁCH

Máš na mě zvláštní vliv. Ten na mě působí vytrvale a jakoby automaticky. Jsi jako hvězda, která upoutává mou pozornost a já se na ní chci nekonečně dlouho dívat a vnímat její slabou, ale jasnou zář. A když za denního světla není právě vidět, myslím na ni. Vnímám její přítomnost, i když se mnou není. Je v mé mysli. V mém srdci.

Ta hvězda má podivnou přitažlivou moc. Zcela jsem si na ní získala závislost.

Z její existence mám smíšené pocity. Jsem šťastná i smutná, usmívám se a pak pláču.

„Škoda že nepláčeš perly.“

„To bych už byla ve vatě.“

„To bych tě víc trápil :)“

Bavíš mě i trápíš. Život mě naučil, že nic netrvá věčně. Ani radost, ani trápení.

Život je jako sinusoida. Jednou se radujeme, podruhé se soužíme. Tato období se s platnou pravidelností opakují.  A já nevím co dělat, abych tenhle zákon obelhala. Jak ho obejít, abys zůstal? Nelze neplakat, když si představím, že tě zase ztratím. Nechci tě získat - ztráta by byla nevyhnutelná. Nechci tě nechat tak, protože tím tě ztrácím taktéž. Řešení neexistuje. A tak ho sabotuji. Přežíváme a trápíme se, milujeme se i nenávidíme.

~ with love, Danny