10/13/2014

VE HVĚZDÁCH

Máš na mě zvláštní vliv. Ten na mě působí vytrvale a jakoby automaticky. Jsi jako hvězda, která upoutává mou pozornost a já se na ní chci nekonečně dlouho dívat a vnímat její slabou, ale jasnou zář. A když za denního světla není právě vidět, myslím na ni. Vnímám její přítomnost, i když se mnou není. Je v mé mysli. V mém srdci.
Ta hvězda má podivnou přitažlivou moc. Zcela jsem si na ní získala závislost.
Z její existence mám smíšené pocity. Jsem šťastná i smutná, usmívám se a pak pláču.

„Škoda že nepláčeš perly.“
„To bych už byla ve vatě.“
„To bych tě víc trápil :)“

Bavíš mě i trápíš. Život mě naučil, že nic netrvá věčně. Ani radost, ani trápení.
Život je jako sinusoida. Jednou se radujeme, podruhé se soužíme. Tato období se s platnou pravidelností opakují.  A já nevím co dělat, abych tenhle zákon obelhala. Jak ho obejít, abys zůstal? Nelze neplakat, když si představím, že tě zase ztratím. Nechci tě získat - ztráta by byla nevyhnutelná. Nechci tě nechat tak, protože tím tě ztrácím taktéž. Řešení neexistuje. A tak ho sabotuji. Přežíváme a trápíme se, milujeme se i nenávidíme.
~ with love, Danny

3 comments:

  1. Ahoj,
    jsem moc ráda za komentář, který jsi mi zanechala na blogu Knihy nad zlato (knihynadzlato.blogspot.cz). Odpověděla jsem ti tam. :)

    ReplyDelete
  2. Sna už brzy blog rozjedu "ve velkém". :) Budu moc ráda, když tam ještě někdy zavítáš. :)

    ReplyDelete
  3. Anonymous4/02/2015

    Zda se to tak upřímné a vážné, že s tomu chlapovi musí závidět. Je to ironickej bastard, ale šťastnej:)

    ReplyDelete