Bůh chodí po světě vždycky inkognito.

"Změnou, které chceme ve světě docílit, se musíme stát my sami." - Ghándí

Nutno říci, že knihy Laurenta Gounella jsem si oblíbila. Napsal sice pouze dvě, ale opravdu úžasně, jako by psal pro mě, čte se mi to úplně samo. Jak jsem již psala minule, tento autor je mimo jiné psychologem a zabývá se rozvojem osobnosti. A na toto téma se ve svých knihách zaměřuje. Bůh chodí po světě vždycky inkognito je napsána na stejný způsob, jako jeho první kniha Můž, který chtěl být šťastný. Jde o dva zcela odlišné příběhy a přesto jsou si v jednom podobné. Hlavní postavou je vždy někdo, kdo v životě postrádá štěstí i smysl svého bytí a další postavou je člověk, který mu pomáhá otevřít oči, pochopit, jak snadné je získat vnitřní pocit štěstí, pocit, že tu na světě nejsme pro nic za nic a objevit v sobě hodnoty. Radí, jak přimět lidi, aby se vám otevřeli, aby vás respektovali a tak dále. Na těch příbězích je jistě nemálo pravdy. Citát uvedený výše, který byl také citován v knize samotné, vystihuje mnohé.

Postava, jež v knize hraje "učitele", dává "žákovi" různé úkoly, díky kterým sám na vlastní situaci uvidí, že lidé nemusí být takoví, jak se domnívá. Kupříkladu, měl jít do pařížského domu Cartier a předstírat zájem o luxusní hodinky, vyzkoušet si jich nejméně patnáct a pak odejít s tím, že si žádné nekoupí. Pro člověka, jenž nemá žádnou sebedůvěru je něco takového nadlidským úkolem. Sama si pamatuji, dřív, když jsem byla mladší, jsem se neodvažovala ani podívat směrem, kde se nacházel nějaký luxusnější obchod, natož tak, abych se tam šla podívat. Dnes je to už samozřejmě jiné. Dalším z úkolů například bylo chodit po dobu jednoho týdne každý den do pekárny a čtyřikrát změnit svou objednávku. To už je, si myslím, maličko tvrdší oříšek, ovšem na takovéto situaci se měl dotyčný naučit, že si může vybrat a říct si o to, co chce. Prodavačky v obchodech jsou přeci od toho, aby prodávaly. Často se však setkáváme s takovými povahami, které jsou nepříjemné, jen co prvně promluví, nedej Bože, abychom po nich něco chtěli. Takoví lidé by podle mého názoru neměli pracovat na pozicích, kdy musí jednat se zákazníky. Ovšem i s nimi si musíme umět poradit a neměli by nás svou náladou rozhodit. To že nemají dobrou náladu, anebo je něco žere, ještě přeci neznamená, že bychom si tím měli kazit den.

Kniha byla napínavá až do samého konce, který byl velkým překvapením. Může být také poučením. Každý si z příběhů může více či méně vzít a vyzkoušet, jestli doopravdy platí, že jak my se budeme chovat k ostatním, budou se tak i oni chovat k nám ... Doporučuji vřele tuhle knížku, která se stala bestsellerem zcela oprávněně.

Četli jste někdo tuto knihu? Jak se vám líbila?