8/26/2013

TO BE INTROVERT

vždycky jsem bývávala povahou spíše introvertní. nepředstavujte si však extrémní případ introverta, zamlklého podivína který se straní veškerých společenských událostí, nemá mnoho přátel a jeho nejoblíbenější aktivitou je čtení tlustých knih v teple svého klidného pokoje. nicméně, jak řekla moje mamka, jsem svá.

ve společnosti lidí nebývám zrovna tou nejdominantnější v hovorech a s nikým se nikdy nepřekřikuji. mnohem raději poslouchám ostatní, anebo se bavím jen s jednou osobou. pokud se sejdu s jednotlivci, dokážu mluvit stejně hodně, jako ten druhý. 
nejsem příznivcem jakéhokoliv druhu self-promotion. nerada něco prezentuji nebo mluvím na veřejnosti, napříkalad ve třídě. nerada absolvuji pracovní pohovory i telefonáty s cizími lidmi. vyhýbám se kamerám. příčí se mi marketingové aktivity, kdy firemní obchodní zástupci či najatí extrovertní brigádníci něco nabízí, na něco lákají, k něčemu vás přemlouvají anebo jen dotěrně oslovují. zároveň bych podobnou práci nikdy nemohla dělat.
při hledání brigády jsem často zoufalá z požadavků typu: komunikativnost, proaktivní přístup, flexibilita, reprezentativní vystupování, které jsou často z nepochopitelných důvodů požadovány i v administrativě (kde potom tyto vlastnosti nejsou třeba, když i v kanceláři za počítačem jimi musíte disponovat?)
mnohem raději než projev mluvený mám ráda ten psaný. ráda píšu - články, dopisy, deník i smsky - a občas mnohem raději řeknu svůj názor prostřednictvím písmen. anebo ho neřeknu vůbec.
nerada soutěžím a soutěží se neúčastním. ne snad proto, že bych nerada prohrávala, ale obecně se nerada s někým o něco přetahuju či se předvádím, co dokážu.
neumím se přetvařovat a hrát si na něco, co nejsem.
na blog často nepřidávám svoje fotografie (dnes dělám výjimku) - ať už outfitové nebo jenom svou tvář - a stejně svátečně své fotografie sdílím na svém facebookovém profilu.

na druhou stranu však musím říci, že trávím ráda čas s přáteli. ráda chodím do školy, kde můžu být mezi lidmi a stejně tak posedět někam do baru, kde panuje zábava a přátelská atmosféra. jsem přemýšlivá. jsem dobrým posluchačem i rádcem. ráda ostatním pomůžu, čímž se mi dostává pocitu důležitosti. jsem ráda, když si prosadím svou a dělá se to, co chci a jak chci. ráda organizuju a plánuju. často lpím na detailech. jsem perfekcionistka a ráda dělám věci pořádně a přesně, a nebo raději vůbec. pokud nenastanou neovlivnitelné situace, nechodím nikdy pozdě. dokážu se výrazně nalíčit a nestydím se obléct si, co se mi líbí. je mi jedno, co si o mně kdo myslí.

nemyslím si, že být introvertem je snad nějak špatné. jen jsou kvality takových typů lidí méně ceněné než těch extrovertních, kteří jsou většinou více vyhledáváni a lépe hodnoceni, jelikož jsou více "slyšet" než my, kteří si mnoho myslíme, ale méně toho nahlas řekneme a obecně nejsme tolik vidět.

a co vy, kolik je mezi vámi introvertů? vyhovuje vám, jací jste, anebo byste některé vlastnosti raději změnili?

10 comments:

  1. Já už asi z virtuálního světa nikdy neodejdu, vždy se musím vrátit :))

    článek je úžasně a čtivě napsaný! :)
    Já jsem introvert až to bolí, vážně. Sice jsou chvíle, kdy se chovám jako moji 'hluční kamarádi', ale takové akce musí být neplánované, protože často z plánů uteču, díky té odlišnosti od ostatních.
    Mám svojí povahu ráda, ale jedno mě fakt štve. Nemám ráda a děsím se prvních dní - ve škole nebo v práci. Za týden jdu do nové školy a ta chvíle, kdy na sebe všichni koukají a dělají si o druhém obrázek, mě děsí..
    Co se týče přátelství, možná máme, my introverti, méně 'kamarádů', ale zato více přátel. Alespoň u mě tohle tvrzení vážně sedí.. :))

    p.s. Dany, z tebe je čím dál větší kočka, strašně moc Ti to sluší! :))

    ReplyDelete
    Replies
    1. moc děkuju :-*
      strach z nových věcí, z toho co nás čeká, má určitě mnoho lidí. určitě to zvládneš a brzy s zvykneš. já se takto děsím pracovních příležitostí, které často vyžadují schopnosti, o nichž si nemyslím, že jimi disponuji a tak málo kdy na nějakou pracovní nabídku reaguji, byť by jinak byla až na těch pár detailů opravdu zajímavá. realita je určitě jiná než jaká se zdá být v písemném popisu, ale stejně, co když ne :)
      přeju ti hodně štěstí v nové škole :)

      Delete
  2. Já taky nerada soutěžím, nejsem soutěživá a nemám to ráda. :)

    ReplyDelete
  3. Kdysi jsem s vystupováním před lidmi mívala problém, vlastně jsem byla tak trochu jako ty - chci říct, jak píšeš - vyhýbala jsem se kamerám, cizím telefonátům a mluvě s cizími lidmi. Dnes je tomu naopak, i když ano, přiznám se, stále mám své chvilky, kdy se společnosti raději vyhýbám, ovšem ze zcela jiného důvodu :) S nástupem na střední jsem začala chodit více mezi lidi, poznávala cizí a setkala se i s cizím prostředím - to mi pomohlo se toho strachu zbavit :)

    Mimochodem mě dost zaujal tvůj blog. Máš nového čtenáře :)

    ReplyDelete
  4. Vela veci co si napisala na mna sedia, radsej travim vecery doma alebo s priatelom, alebo v naozaj uzkom kruhu priatelov nez niekde vonku na party. Ked som chodila este na strednu, tak som bola za tu divnu, co nikam nechodi, no nemozem povedat, ze by som to lutovala, prave naopak. Na vysokej sa vela veci zmenilo, no zostala som taka aka som a hlavne ludia v mojom okoli ma akceptuju taku, aka som a nikto ma nenuti ist von a uzivat si nocneho zivota, ked ja si radsej urobim program po svojom, a to sa mi paci, lebo som konecne prisla na to, ze to aka som, je normalne a ludia su ochotni ma mat radi taku aka som :) cas od casu si von vyrazim, no aby som sa citila dobre musim mat okolo seba blizkych ludi, inak je pre mna cudzia spolocnost doslova utrpenim :)

    ReplyDelete
  5. Mám pocit, že jsi snad úplně přesně a detailně popsala mě. Až je to strašidelný! Ale musím přiznat, že v pár věcech se lišíme - ač se snažím, nejde mi kašlat na to, co si myslí lidi kolem mně. Což mě dost omezuje, protože třeba nesnáším, když za mnou sedí lidi: v tramvaji, v kině, ve škole, prostě vždycky musím sedět co nejvíce vzadu a když to není možné, jsem celou dobu šíleně nervózní. Také se často neobléknu tak, jak bych chtěla nebo se hodně nenamaluji, protože mám pocit, že na mě bude každý civět. Ale takové holt prostě jsme a já za sebe můžu říct, že se mám takhle ráda :))

    ReplyDelete
  6. a to je přece nejlepší být svá :) myslim, že v tomhle článku se každá z nás tak trochu najde, já teda určitě! Vždycky jsem byla odpůrcem jakýchkoliv veřejných projevů, to začalo na základce, čtením referátů a podobně, mám z toho trauma ještě dnes :D abych pravdu řekla, já si rozhodně rozumím víc s introverty a mám asi milion vlastností, který bych chtěla změnit, ale víš jak to je, pořád o tom jenom mluvím :D mimochodem štveš mě jak si krásná!!

    ReplyDelete
  7. bývala jsem taková ta uřvaná třináctka, které bylo všude plno. postupem času se ale dost měním, pořád jsem určitě extrovertní typ, ale občas mě přepadne takový stres, strach a podobné pocity právě třeba během pohovoru. hrozně záleží, s kým se setkám. někteří lidé mě jen stresují. na druhou stranu, když si s někým sednu, dokážu mluvit hodiny a hodiny o čemkoliv, bez náznaku stresu. :)

    ps. musíme se určitě sejít, až budu v Praze (což bude někdy po 16.9.). :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. určitě se mi ozvi až tu budeš a domluvíme se ;)

      Delete
  8. Jako bych to psala já! :) Hezký článek

    ReplyDelete