picture: beyoncefans.co.uk
Svým článkem o knihách tématicky zaměřených čistě na nás na ženy, mi Růžová panda poskytla tip na zajímavou četbu a tím zároveň i způsob, jak svou osobnost posunout zase o malý kousek dál. Kdo mě zná, ví že jsem se vždycky svou vlastní postavou zabývala více, než by bylo zdrávo. A přiznávám, že bývávaly chvíle, kdy mé chování hraničilo téměř s hysterií. Až tak jsem byla sama se sebou nespokojená. Vůči komplimentům a přesvědčování jedinců opačného pohlaví o mé atraktivitě jsem byla imunní. Existoval jen můj pohled a nic jiného. Do takové míry mě v letech dospívání zkazil vliv podstrkovaných priorit dnešní společnosti.
Kniha Muži to rádi oblé aneb Proč se přirozená krása stala tabu pro mě byla terapií čtením. Po všem tom tlaku současného diktátu krásy jsem se najednou cítila jako normální žena se vším, co k ní patří. Autor mi nastínil nepopiratelná fakta biologického charakteru, která se u lidí vyskytují. Avšak i přes všechny ty přetrvávající pudy a instinkty, které náš mozek ani po milionech let vývoje nevytěsnil a které mají rozhodující slovo na úrovni sexuální přitažlivosti, nejsem zcela přesvědčena o tom, že by neměl společenský náhled na krásu v dnešní době nad přírodou navrch. Možná proto, že má.
"Přesvědčení, že naše kultura má jediný patent na pravdu, je jízdenkou do pekel."
V průběhu čtení kapitoly pojednávající o kulturních změnách v rámci posledního půl století mě dokázalo fascinovat, nakolik zaslepeny jsme a jaké pravdy jsou před námi pečlivě skryty. Co nám média nepředají, jako by nebylo, a nad teoriemi, které ve své knize Pierre Dukan shrnul, bychom se nikdy vůbec nezamyslely, jelikož by nás to jednoduše ani nenapadlo. Celý život přijímáme určitý pohled, který je v nás silně zakořeněn, jako by šlo o trvale platnou pravdu a jiná ani nepřicházela v úvahu. Pro nás je normou štíhlost, kterou známe z časopisů. Ta je pro nás vzorem. Všechno, co se tomu vymyká, je už špatně. Proto mi možná bude činit nemalý problém změnit náhled na ženské tělo.
"Výstřední myšlenka hubenosti se zrodila v homosexuálním ovzduší vrcholové módy, kde platí zásada umění pro umění."
Je až alarmující, co všechno jsou průmysloví magnáti a další vlivné osoby schopny ve svůj prospěch páchat proti společnosti a zároveň, jak smutně působí "stádní pud", kterým se v rámci našeho vrozeného smyslu pro příslušnost ke skupině tvaruje lidské chování. Někdo si kdesi shora začal tahat za nitky s úmyslem zařadit ženy do konzumní společnosti a hle, ono to zafungovalo. A pak se nestačíme divit, jaké to s naší citlivou psychikou dělá divy, aniž bychom si ten tlak plně uvědomovaly. Ženské křivky jsou v dnešním světě tabu. A my se snažíme nad přírodou drastickými způsoby vyhrát a trápíme se jen proto, abychom se přizpůsobily tomu, co nám diktují módní návrháři, kteří jsou z velké většiny muži opačné sexuální orientace a svá díla tedy nenavrhují právě proto, že by byli fascinováni ženskými těly a oblými tvary, které jsou jejich neodmyslitelnou součástí ...
"Současná oděvní móda ukazuje nejen to, co se zrovna nosí, ale zároveň i to, jaký má být tělesný typ, který ji má nosit."
I přesto, že vlivem jedné, byť úžasné knihy, která mi hodně dala, své trvalé postoje o 180° jen tak nepřekopu, jistá ponaučení jsem si z toho, co jsem se dozvěděla, určitě vzala. To, že se na plochých a beztvarých postavách s nohama jako hůlky vyjímají oversized trička ještě neznamená, že já, která mám prsa, boky a zadek v nich budu vypadat stejně a ne jako v pytli, a že když na skinny kalhotách bude napsáno vel. 40 a já je se svou velikostí 38 nedopnu, nezamnená to, že jsem ztloustla a měla bych okamžitě začít hubnout! Přestože přesně tohle po nás kdosi, kdo na to nemá nejmenší právo, chce. A já z toho již nehodlám upadat do mdlob a připouštět si jen to, co se mi tím oni snaží říct. Never more! A možná, že se mi časem podaří i přesvědčit sama sebe o tom, že jsem to já, kdo má úplně normální a třeba i opravdu hezkou postavu, nikoliv ty velmi štíhlé slečny, kterým jsem celá ta léta záviděla a toužila vypadat, jako ony.
"Přesvědčení, že naše kultura má jediný patent na pravdu, je jízdenkou do pekel."
V průběhu čtení kapitoly pojednávající o kulturních změnách v rámci posledního půl století mě dokázalo fascinovat, nakolik zaslepeny jsme a jaké pravdy jsou před námi pečlivě skryty. Co nám média nepředají, jako by nebylo, a nad teoriemi, které ve své knize Pierre Dukan shrnul, bychom se nikdy vůbec nezamyslely, jelikož by nás to jednoduše ani nenapadlo. Celý život přijímáme určitý pohled, který je v nás silně zakořeněn, jako by šlo o trvale platnou pravdu a jiná ani nepřicházela v úvahu. Pro nás je normou štíhlost, kterou známe z časopisů. Ta je pro nás vzorem. Všechno, co se tomu vymyká, je už špatně. Proto mi možná bude činit nemalý problém změnit náhled na ženské tělo.
"Výstřední myšlenka hubenosti se zrodila v homosexuálním ovzduší vrcholové módy, kde platí zásada umění pro umění."
Je až alarmující, co všechno jsou průmysloví magnáti a další vlivné osoby schopny ve svůj prospěch páchat proti společnosti a zároveň, jak smutně působí "stádní pud", kterým se v rámci našeho vrozeného smyslu pro příslušnost ke skupině tvaruje lidské chování. Někdo si kdesi shora začal tahat za nitky s úmyslem zařadit ženy do konzumní společnosti a hle, ono to zafungovalo. A pak se nestačíme divit, jaké to s naší citlivou psychikou dělá divy, aniž bychom si ten tlak plně uvědomovaly. Ženské křivky jsou v dnešním světě tabu. A my se snažíme nad přírodou drastickými způsoby vyhrát a trápíme se jen proto, abychom se přizpůsobily tomu, co nám diktují módní návrháři, kteří jsou z velké většiny muži opačné sexuální orientace a svá díla tedy nenavrhují právě proto, že by byli fascinováni ženskými těly a oblými tvary, které jsou jejich neodmyslitelnou součástí ...
"Současná oděvní móda ukazuje nejen to, co se zrovna nosí, ale zároveň i to, jaký má být tělesný typ, který ji má nosit."
I přesto, že vlivem jedné, byť úžasné knihy, která mi hodně dala, své trvalé postoje o 180° jen tak nepřekopu, jistá ponaučení jsem si z toho, co jsem se dozvěděla, určitě vzala. To, že se na plochých a beztvarých postavách s nohama jako hůlky vyjímají oversized trička ještě neznamená, že já, která mám prsa, boky a zadek v nich budu vypadat stejně a ne jako v pytli, a že když na skinny kalhotách bude napsáno vel. 40 a já je se svou velikostí 38 nedopnu, nezamnená to, že jsem ztloustla a měla bych okamžitě začít hubnout! Přestože přesně tohle po nás kdosi, kdo na to nemá nejmenší právo, chce. A já z toho již nehodlám upadat do mdlob a připouštět si jen to, co se mi tím oni snaží říct. Never more! A možná, že se mi časem podaří i přesvědčit sama sebe o tom, že jsem to já, kdo má úplně normální a třeba i opravdu hezkou postavu, nikoliv ty velmi štíhlé slečny, kterým jsem celá ta léta záviděla a toužila vypadat, jako ony.
(Citáty pochází z výše uvedné knihy. )
Hubeňourky a oversized trika = pytel, to mě pobavilo, občas to totiž u některých "dam" vidím =D Jinak, určitě dobrá knížka zmiňovaná v textu. Zajímavý článek, nenech se ovlivňovat šílenými trendy, buď dál svá, páč takový je člověk nejlepší :-) .. a nakonec doufám ,že se sama přesvědčíš o sobě, o své postavě, že je normální, hezká.. ba co víc třeba. M.
ReplyDelete