12/29/2013

OPOUŠTÍM KOMFORTNÍ ZÓNU!

Konec roku 2013 mi přinesl jedno důležité zjištění. Návod, jak se přestat plácat ve stereotypu života, na který jsem si pravidelně stěžovala, začít žít a zároveň sama sebe rozvíjet a posouvat se dál. Klíčem je se překonat a udělat krůček vpřed a vysoupit tím ze své komfortní zóny. Z imaginárního prostoru, v němž se cítíme bezpečně, kde je pro nás vše zcela známé, automatické, ale kde nás nic nového zaručeně nepotká a náš život tak zůstane neobohacen. Což je ohromná škoda. A taky chyba! Léta pročítám knihy o seberozvoji, ale ve skutečnosti jsem jen málo kdy překročila práh svého komfortního území a udělala něco pro to, abych vnitřně o maličko povyrostla. Stála jsem si bezpečně uvnitř a s dlaněmi přitisknutými ke stěně z průhledného skla jsem se dívala ven a obdivovala ostatní, ze kterých se stávali hrdinové kdykoliv se pustili po hlavě do toho, co je právě napadlo. Bez přemýšlení o tom, zda je něco vhodné nebo ne, bez zbytečných obav a strachu - ten tak jako tak trvá jen chviličku, než se rozhodneme danou věc udělat. Říká se, že je pravidlem činit se do tří vteřin. Čím častěji budeme vystupovat vstříc nepohodlí, tím lépe to budeme snášet a o to více zábavy si užijeme.
Dale Carnegie napsal: "Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistějších způsob, jak strach porazit." Což koresponduje s pojmem komfortní zóna, jelikož cokoliv je za ní, je nám více či méně proti srsti, či se toho obáváme. Bojíte se oslovit cizího člověka, říct nahlas svůj názor nebo vystupovat na veřejnosti? Toužíte jet poznávat Maroko nebo přestěhovat se s přáteli do shareflatu, nicméně vám to připadá jen jako nereálné snění, které leží pod třímetrovou vrstvou ledu, kde tyto sny necháváte pěkně spát a občas když usínáte, si tak přemýšlíte o tom, co by, kdyby? Nic není nemožné!

Vezměte do ruky sekeru a začněte ledy pokrývající vaše skryté touhy osekávat. Postavte se obavám, co by tomu řekli rodiče, kdybyste jim oznámili, že se od nich ve svých třiadvaceti letech stěhujete. Přestaňte se vymlouvat, že na cestování po Maroku nemáte peníze a vlastně ani nemáte s kým jet. Jděte, udělejte něco bláznivě spontánního a bavte se tím, co bude následovat. Co třeba jít za prvním klukem, který se vám bude líbit a pozvat ho na kafe? Že byste to nikdy neudělali? Jako bych slyšela svou kamarádku říkat: "Proč ne?"

7 comments:

  1. Tenhle názor se mi líbí! Sama jsem si to uvědomila, a i když pokořit strach může být i pádem na hubu, stojí to za to, protože bez pádu nemůžeš vstát a zlepšit se :) Ať ti to tak vydrží!

    ReplyDelete
  2. Anonymous12/30/2013

    Možná by to chtělo přidat autora myšlenky...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Autor myšlenky .. To je dost relativní, nicméně tuším že spíše než autora myšlenky chcete slyšet někoho, kdo se daným tématem na internetu v současné době zabývá nejvíce. Nepíšu články na základě toho, co si kde přečtu. Již nějakou chvíli se potýkám s vystupováním ze své komfortní zóny a přijde mi to natolik zajímavé a zábavné, že jsem se rozhodla v tom pokračovat, pokud možno ještě usilovněji a také úmyslně, ne jen ve znamení náhody. To, že jsem tomu teď přidělila jméno na základě toho, co ve své knize Konec prokrastinace popisoval její autor (jeho jméno zde mělo zaznít?) je věc druhá.

      Delete
  3. Svatá pravda! Pokud by člověk dělal jen to, čeho se nebojí, nikdy by se nenaučil a nedokázal nic nového.
    (A ten nový design je nádherný!)

    ReplyDelete
  4. Anonymous1/04/2014

    Super článek !! :)

    ReplyDelete
  5. Danny, těším se, že se potkáme někde venku, daleko od komfortní zóny. přeju Ti mnoho úspěchů a odvahu dělat věci, které jiným připadají nesmyslné!

    ReplyDelete