ODKLÁDÁNÍ

Odkládání povinností anebo jakýchkoliv jiných záležitostí je velmi probíraným tématem už nějaký ten pátek. Zvláště v období zkouškového je pro nás studenty aktuální a každý se místo učení na zkoušky zaobírá nespočetným množství nedůležitých činností všeho druhu, jen aby si oddálil nevyhnutelné: sednout k sešitům, prezentacím, skriptům a učebnicím a cpát si do hlavy všechny ty informace, u kterých je od nás očekáváno, že je budeme znát. Každý si najde své, co musí neodkladně udělat, než se pustí do učení. Já jsem letos hodně vařila, pekla, uklízela, cvičila, chatovala na Facebooku a psala články na blog, byť jsem je třeba ve většině případů ani nezveřejnila, ale who cares, šlo o princip - dělat všechno možné kromě učení.

Není to však jenom o zkouškovém období, kdy se ne a ne dokopat k tomu, udělat věci, které bych udělat měla či dokonce chtěla. Z jakéhosi důvodu nejsem schopna. Může za to lenost, pohodlnost, možná i nějaké to překonání sama sebe a vystoupení z tepla konfortní zóny ven na mráz (obrazně řečeno).
Nicméně jsem přišla na způsob, který na mě platí. Píšu si seznamy. To do listy. Ať už obecné, kam si píšu souhrn všeho, co musím nebo bych chtěla udělat, nebo na konkrétní den. Sepíšu si krátký seznam věcí, které chci ten určitý den stihnout a je to pro mě kupodivu i jakousi výzvou, odškrtat si postupně všechny tyto položky jako "done". Ten pocit, když splním první, druhou, třetí a pak i poslední věc, je skvělý, a mám ze sebe vážně dobrý pocit, že jsem dnes byla tak produktivní a stihla toho tolik. Neříkám, že je u mě pravidlem udělat kompletně vše, co mám k dnešnímu dni v plánu. Nesplněný bod se případně přesouvá na nejbližší možný termín, třeba "zítra". Většinou pak dříve či později splním vše. Pokud se mi do něčeho opravdu nechce, držím hesla:  

"Pokud to neuděláš hned, tak už nikdy!"

Zachovám se důsledně, jako někdo, kdo je zodpovědný za svůj vlatní život, jdu a udělám to. Kupříkaldu jít vyreklamovat boty pro mě bylo noční můrou už jen při té představě. Nicméně jsem vzala boty a šla. Ani jsem nemusela nic říct a už mi vraceli nazpět peníze. Objednat se k očnímu lékaři a k zubařce - další nepříjemný úkol, vezmu-li v potaz, že pravidelné půlroční kontroly už nějaký ten rok sabotuji. Zarezervovat bar pro třídní akci. Dobít si opencard. Jít na poštu poslat balík. Tak moc se mi nechce, ale nikdo jiný to za mě neudělá. A nakonec se budu cítit dobře, že jsem to všechno při troše snahy hravě zvládla.

Seznamy jsou pro mě skvělou pomůckou. Na stejném principu funguje třeba i můj wishlist. Postupně si odškrtávám jednu položku za druhou a těší mě, když můžu pozorovat, jak si plním svá malá hmotná přání, seřazená dle priorit. Samozřejmě to jde o dost pomaleji, než věci na to do today a dokud peníze nezačnou pršet, tak to také zůstane. Ale alespoň mám nějakou motivaci, proč nebýt líná a chodit do práce.

Jakým aktivitám se věnujete, rozhodnete-li se je upřednostnit před těmi důležitějšími? Máte svůj osvědčený způsob, jak překonat lenost a prostě věci začít dělat?