9/27/2014

RÁNA

Ránem začíná každý nový den. Okamžikem, kdy procitneme a z nevinného snového světa se přeneseme do toho skutečného, v němž žijeme. Říká se, že od toho, jak začneme svůj den se pak odvíjí jeho zbývající část. Dle všeho by tedy bylo ideální prožít ráno tak, jak je nám to příjemné. V poklidu, s pozitivními myšlenkami a očekáváním, co nový den přinese, bez zbytečného stresu, kterého je v naší společnosti už tak dost. Kvalitní a plnohodnotná snídaně je pak nezbytností, abychom měli dostatek energie a sil vyrazit vstříc tomu, co nás čeká venku, hravě zvládnout nástrahy a příjemnosti si náležitě užít.

V práci začínám každý den od půl deváté. To je přeci krásné. Někteří lidí pracují od sedmi, někteří začínají třeba i dříve. Člověk, který pracuje od půl deváté si ráno klidně může zaběhat v parku, dát si dvacetiminutovou sprchu a pak v županu půl hodinky popíjet ranní kávu, zatímco si žehlí vlasy a v mezičase tancuje na Shake it off. Na to ovšem nemá nárok ten, kdo do práce dojíždí hodinu a půl třemi dopravními prostředky pražské integrované dopravy a je rád, že se ráno ve spěchu jentakabyseneřeklo připraví, srkne si kávy, hodí do tašky oběd, který mu maminka připravila a na jehož přípravu sám čas nemá a ani nechce mít a běží kopcem dolů na vlak.

6:00 Jemná melodie linoucí se z mobilu mě opatrně budí. Žádný kravál, který by mi hned způsobil infarkt, takže probuzení je příjemné. Mám hodinu na to, abych se připravila a odešla z domu.
6:10 Jsem ve sprše, kde si rychle umyju vlasy. Kondicionér nechávám působit asi tak 15 vteřin a rychle smývám. Není času nazbyt.
6:20 Pleťový krém, make-up, tvářena, tužka na obočí, spodní linky a řasenka. Jednodušší líčení už snad neexistuje. Hrajeme o čas. Dneska prostě krásná nebudu.
6:30 Rychle do sebe házím jogurt lžičku po lžičce, upíjím kávu a rozčesávám mokré vlasy. Zapínám fén a horkým vzduchem beru své už tak zničené křehké vlasy do sucha.
6:45 15 minut do odchodu. Začínám panikařit. Ve spěchu na sebe naházím to nejobyčejnější oblečení, které najdu. Cítím se strašně, vypadám strašně. Ale na kombinování hezkých outfitů není času nazbyt. Zapínám žehličku na vlasy.
6:55 5 minut do odchodu. Afro zkroceno. Vypánám žehličku. Pobíhám po bytě, beru z lednice krabičku s obědem, svačinu, házím do tašky deštník, služební a svůj vlastní mobil, přemýšlím, jestli mám dnes náladu na hodinku a půl četby Caithlin Moranové, Lolity, anebo vzít Reflex. 
6:58 Horký vzduch fénu, žehlení vlasů a pobíhání po bytě v posledních minutách dělá své. Jsme zpocená a to jsem ještě ani nevyšla z domu.
7:00 Zamykám byt, beru tašku narvanou třemi krabičkami s obědem a svačinami, knihou a pár dalšími věcmi a svižným krokem vyrazím na vlak. Minutu před tím, než vlak přijede, přicházím na nádraží.. Nastoupím do starého vlaku, kde se svlékám do poslední přijatelné vrstvy obelčení a stahuju si vlasy, které mi během cesty na vlak v ranní mlze stihly krásně zkrepatět, do culíku, abych se trochu zchladila, pokud to je v těchto pětadvaceti stupních, na kterých je vlak vytopen, vůbec možné.
7:35 Vlak dojíždí šnečím tempem do konečné stanice, mezitím se ještě na chvilku zastaví. Jsem jako na trní a kreslím si v duchu dramatické scénáře o tom, jak nestihnu navazující autobus a přijdu do práce pozdě. Nadávám a stěžuji si své kamarádce po Messengeru. "Přestěhuj se," přijde mi jako odpověď. Vlak přijíždí na nádraží a zastavuje. Lidé sestupují z vlaku po schůdkách tak pomalu, jak jen mohou. Vystoupím já a zahajuji každoděnní sprint na metro. Kličkuji mezi davy ploužících se lidí a přeskakuji holubí trus, na kterém bych jen nerada uklouzla. Jídlo v obědové krabičce se mi krásně našejkuje a jsem ráda, že se v tašce nevyleje. Seběhnu troje nekonečně dlouhé eskalátory a vbíhám celá udýchaná do dveří metra, které se za mnou zavírají.
8:08 Vybíhám v konečné stanici z metra a běžím po schodech na autobus, který odjíždí za dvě minuty.
8:25 Po hodině a půl stresu, běhu a sezení na tvrdých sedačkách dopravních prostředků MHD přicházím do kanceláře a zahajuji dnešní pracovní den zcela vyčerpána.

A jak začíná váš den?
~ with love, Danny

5 comments:

  1. To je dobrý :) možná mě to brzo taky tak čeká. Cestování kolem hodiny, několika dopravními prostředky...chci se jen zeptat, jak to zvládáš odpoledne? Předpokládám, že pracuješ tak do půl páté (do pěti), tak jestli máš pak vůbec čas na nějakou zábavu, nákupy či sport...:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ráno je jedna věc a popracovní doba je druhá věc, ačkoliv tvoří jeden den a dohromady život, který teď žiji. Pracuji do pěti a můžu si vybrat. Jet hned domů a být v 19 večer doma, kde se budu tři čtyři hodinky flákat a pak jít spát, anebo zůstat na dvě tři hodinky ve městě (vidět se s přáteli, jít nakupovat atd.) a přijet domů dost pozdě a pak jít rovnou spát - což se ale každodenně dělat nedá, protože to dost vyčerpává. Už tak jezdím domů hotová v těch sedm večer. Takovýto styl života zdá se mi dosti nešťastný ... Chce to změnu. Jen se odhodlat.

      Delete
    2. jasný, to chápu...člověk chce udělat změnu, ale bojí se kroku do neznáma...soucítím s tebou, pže změnu taky potřebuju

      Delete
    3. Anonymous11/03/2014

      Milá Danielko :-D Ráno, které popisuješ nad ránem tvým, myslím existuje jen a pouze ve filmech či snech. I když se ti zdá, že tvé ráno je hektické - věř, že ani moje ráno není ukázka červené knihovny. A tak aspoň posílám úryvek z knihy jmeném krutá realita běžného života.

      5:50 - (10 minut před plánovaným koncertem budíku)
      Můj malý, energií věčně nabitý anarchista se probouzí k životu a co by to bylo za drzost kdyby neřekl dobré ráno i paniččce. A tak hlava nehlava dere se tento malý násilník přes hory a doly na mém těle. Drápy nedrápy, políbit paničku prostě musí. 5:51, hurááááá...útočník je na vrcholu a jako správný horolezec náležitě funí. 5:55 Mýt se už nemusím, jelikož obličej mám řádně umytý, postaral se o to malý horolezec. 5:56 Konečně vyměknu jako každý den a tak malého anarchistu hladím a valchuju. V červené knihovně, by roli malého anarchisty hravě zastal krásně urostlý svalovec. Bohužel jsem v realitě života a tak tuto roli musí zastat psík :D

      6:00 - Teď už mám útočníky dva. Z budíky se ozývá hlasitý poplach. Než tohle poslouchat, rozhoduju se zvednout a jít tedy udělat již druhou očistu, tentokrát však vodou bez vůně včerejší večeře v podobě psích granulí. :D

      6:10- Oblíct tepláky a utíkat do kuchyně. Rychle namazat rohlík a zabalit do alobalu. Do krabičky nabalit jídlo, připravit snídani králikovi.

      6:15 - Make-up, linky, řasenka.... pro tebe obyčejné, pro mě naprosto běžné. Síla na nic lepšího není. radši budu hnusná než ošidit malého útočníka o jeho radost- čmuchání smradů, které zrovna vytekli z popelnice, když je popeláři vyvážely :D

      6:30 - Klepu se zimou a trpělivě následuju slídila, který musí zjistit každou zprávičku.

      6:45 - Slídil usoudil, že tenhle vzkaz musí vyřidit hned a tak vlaju a řvu ke mě. Bohužel však tento povel je zcela bezvýznamný a tak vlaju dálll. KOnečně jsme u další zprávy a ja získávám drahocený čas dostihnout a čapnout toho nepuslucha!

      7:15 - Při trochu štěstí jsme se došourali domů a čistí bez oválení ve výkalu.

      7:20 - Nakrmit zvěř

      7:30 Zacvičit si ze zvěří (když nepotrenuju, mám vyčitky, že strádá, což s pracovní dobou opravdu strádá :-((((( )

      7:45- Samozřejmě bez míčku to není ono

      7:50 - Rychlý úklid

      7:55 - pět minut na žehlení vlasů a suchý šampon (večer byl někdo liný mýt hlavu)

      8:00 rychle obléct

      8:05 otřít Zapocené skla auta

      8:10 Jedem

      Delete
    4. díky za výklad tvého rána :) asi máš pravdu, ta pohodička, kterou jsem popisovala v prvním odstavci si zažijeme leda ve snech, než se probudíme do reality :)

      Delete