10/11/2014

NELSON

 

"Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká."

Takový citát mám jako jeden z mnoha napsaný v sešitě skrývajícím všechno možné od chorvatských slovíček náhodně pochycených od svých kolegů z Rijeky až po lístky z kina.
Narazila jsem na něho jednou a zamyslela se nad ním. Je krásné, že si uvědomuju jeho hluboký význam, ale nikdy se jím neřídím. V tu chvíli jsem se naštvala a řekla si, že nehodlám celý život stále jenom mluvit o tom, co chci, a kde nic tu nic. Pár dní na to jsem vyrazila směr ostravský kraj a splnila si tak celoživotní sen! Sen pětileté blonďaté holčičky, která toužila po kočičce a tahle touha ji v následujících letech života nikdy neopustila. Šla, a ten sen si teď, kdy už je velká a nemusí se nikoho o splnění svých přání dožadovat, splnila sama.
A tak s námi bydlí Nelson. Krásný ragdollí kocourek, blue mitted s lynxovou kresbou. Nejroztomilejší zvířátko na světě. Dělá radost mně i mamce, která měla vždycky dost výmluv, proč si kočku rozhodně nepořizovat. Teďka běhá z práce jak nejrychleji může, aby s ním byla co nejdříve doma.
Žijeme jenom jednou. Neodkládejme si radost na později!
~ with love, Danny

                  ůlpppppppppp 
~ zdraví Nelson

7 comments:

  1. radost rozhodne netreba odkladat! tiez mame od tohto roka kocurika :) ten tvoj vyzera byt ozaj zlaty :)

    ReplyDelete
  2. Nelson je rozkošný! A máš naprostou pravdu. Radosti nemá smysl odkládat.

    ReplyDelete
  3. Máš pravdu, Danny, člověk by si neměl odkládat radosti, protože pak zjistí, že to později třeba ani nejde! :-)
    Doma máme taky ragdollího kočičáka... :-) Moc se ale jako hadrová panenka nechová. :-D Uvidíme, jestli se to postupem času změní. :-D Jinak je to moc krásná fotka, ale škoda, že není barevná, abysme se mohli pokochat jeho barvou srsti a očí. :-)

    ReplyDelete
  4. To je krásný kocourek. :)

    ReplyDelete
  5. Nádherný kocourek :)

    ReplyDelete
  6. Nádherný! Přesně takového jsem si pořídila asi před sedmi lety. Přijal mě za náhradní maminku a v noci mě tlapičkama masíroval za krkem a u toho vrněl. Když jsem otěhotněla, tak se přesunul na dobu neurčitou k našim, kde se má královsky:-)

    ReplyDelete
  7. Je krásný! Já bych si taky ráda pořídila kočičího společníka, ale dokud bydlím u rodičů, mám zákaz. A bohužel neumím být až tak "svá", abych rodiče obešla a přitáhla nějaké zvíře domů. Asi přehnaný respekt či co :) Ale tak třeba až budu jednou (bůh ví kdy) ve svém, otevřu si celý kočičí útulek :D

    ReplyDelete