OPOUŠTÍM KOMFORTNÍ ZÓNU!

Konec roku 2013 mi přinesl jedno důležité zjištění. Návod, jak se přestat plácat ve stereotypu života, na který jsem si pravidelně stěžovala, začít žít a zároveň sama sebe rozvíjet a posouvat se dál. Klíčem je se překonat a udělat krůček vpřed a vysoupit tím ze své komfortní zóny. Z imaginárního prostoru, v němž se cítíme bezpečně, kde je pro nás vše zcela známé, automatické, ale kde nás nic nového zaručeně nepotká a náš život tak zůstane neobohacen. Což je ohromná škoda. A taky chyba! Léta pročítám knihy o seberozvoji, ale ve skutečnosti jsem jen málo kdy překročila práh svého komfortního území a udělala něco pro to, abych vnitřně o maličko povyrostla. Stála jsem si bezpečně uvnitř a s dlaněmi přitisknutými ke stěně z průhledného skla jsem se dívala ven a obdivovala ostatní, ze kterých se stávali hrdinové kdykoliv se pustili po hlavě do toho, co je právě napadlo. Bez přemýšlení o tom, zda je něco vhodné nebo ne, bez zbytečných obav a strachu - ten tak jako tak trvá jen chviličku, než se rozhodneme danou věc udělat. Říká se, že je pravidlem činit se do tří vteřin. Čím častěji budeme vystupovat vstříc nepohodlí, tím lépe to budeme snášet a o to více zábavy si užijeme.
Dale Carnegie napsal: "Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistějších způsob, jak strach porazit." Což koresponduje s pojmem komfortní zóna, jelikož cokoliv je za ní, je nám více či méně proti srsti, či se toho obáváme. Bojíte se oslovit cizího člověka, říct nahlas svůj názor nebo vystupovat na veřejnosti? Toužíte jet poznávat Maroko nebo přestěhovat se s přáteli do shareflatu, nicméně vám to připadá jen jako nereálné snění, které leží pod třímetrovou vrstvou ledu, kde tyto sny necháváte pěkně spát a občas když usínáte, si tak přemýšlíte o tom, co by, kdyby? Nic není nemožné!

Vezměte do ruky sekeru a začněte ledy pokrývající vaše skryté touhy osekávat. Postavte se obavám, co by tomu řekli rodiče, kdybyste jim oznámili, že se od nich ve svých třiadvaceti letech stěhujete. Přestaňte se vymlouvat, že na cestování po Maroku nemáte peníze a vlastně ani nemáte s kým jet. Jděte, udělejte něco bláznivě spontánního a bavte se tím, co bude následovat. Co třeba jít za prvním klukem, který se vám bude líbit a pozvat ho na kafe? Že byste to nikdy neudělali? Jako bych slyšela svou kamarádku říkat: "Proč ne?"

pravidla pro lásku?

zdroj

"Láska se ztrácí, když začneme přesně určovat pravidla, jak se má projevovat." 

- Paulo Coelho /Záhir/

Paulo Coelho toho napsal neskutečně mnoho moudrého, z čeho bychom si mohli vzít ponaučení. to poslední, co se mě nějakým způsobem dotklo a uvízlo v mé mysli, je výše zmíněný citát. jedno je fakt: nikdy však není pozdě na to, uvědomit si, co děláme špatně, a příště se tomu raději vyvarovat.

jak si během svého života utvoříme představu o lásce, o tom, jak by měla vypadat, jak by se měla projevovat? stejně tak, jako nás odmala utváří naše rodina, společnost kolem nás, komunikace, tak je tomu i s médii. spousta těch romantických filmů a seriálů, kde je všechno tak dokonalé a úžasné, to je kupříkladu to, odkud můžeme okoukat "vzorce" lásky. můžeme vidět nespočet scén, jak se lidé v kterých situacích projevují, co dělají nebo říkají. a když se pak nic z toho neděje v realitě, v našem vlastním vztahu, tak si říkáme, co je špatně, proč se ten člověk nechová tak jak by měl? je naprosto marné hledat někoho, kdo se k nám někdy bude chovat tak, jak to z těch filmů známe. a pokud něco takového očekáváme, nebudeme ve vztahu nikdy šťastní. ideální partner neexistuje, nikdo není perfektní. ale určitě bychom neměli přestat hledat někoho, s kým si budeme podobní, s kým budeme mít něco společného, s kým si budeme rozumět a bude nám s ním dobře. zároveň, případné nedostatky či chyby, které má naprosto každý, bychom měli umět tolerovat a naopak si uvědomovat a vážit jeho kladných vlastností, kterých jistě najdeme daleko více.

The Secret about love.

"veškerá vaše radost je na frekvenci lásky - nejvyšší a nejmocnější frekvenci vůbec. není možné držet lásku v ruce. můžete ji jen cítit ve svém srdci. je to stav bytí. můžete vidět důkazy lásky, jak je lidé projevují, ale láska je cit, a vy jste jediný/jediná, kdo jej může vyzařovat a vysílat. vaše schopnost generovat city lásky není omezená, a když milujete, jste v naprosté harmonii s vesmírem. milujte vše, co můžete. milujte každého, koho můžete. zaměřte se pouze na věci, které máte rádi, pociťujte lásku a zakusíte, jak k vám láska a radost přicházejí - ve znásobeném množství! zákon přitažlivosti vám musí poslat nazpět víc věcí, které milujete. když vyzařujete lásku, láska se objeví, jako by celý vesmír dělal vše jenom pro vás - přiváděl vám do cesty jen samé radostné věci a pouze dobré lidi. vskutku tomu tak je." 

- The Secret /Rhonda Byrne/

je to tak úžasné, že jsem to někde musela sdílet.

p.s. DĚKUJI za 50 followers!

Bůh chodí po světě vždycky inkognito.

"Změnou, které chceme ve světě docílit, se musíme stát my sami." - Ghándí

Nutno říci, že knihy Laurenta Gounella jsem si oblíbila. Napsal sice pouze dvě, ale opravdu úžasně, jako by psal pro mě, čte se mi to úplně samo. Jak jsem již psala minule, tento autor je mimo jiné psychologem a zabývá se rozvojem osobnosti. A na toto téma se ve svých knihách zaměřuje. Bůh chodí po světě vždycky inkognito je napsána na stejný způsob, jako jeho první kniha Můž, který chtěl být šťastný. Jde o dva zcela odlišné příběhy a přesto jsou si v jednom podobné. Hlavní postavou je vždy někdo, kdo v životě postrádá štěstí i smysl svého bytí a další postavou je člověk, který mu pomáhá otevřít oči, pochopit, jak snadné je získat vnitřní pocit štěstí, pocit, že tu na světě nejsme pro nic za nic a objevit v sobě hodnoty. Radí, jak přimět lidi, aby se vám otevřeli, aby vás respektovali a tak dále. Na těch příbězích je jistě nemálo pravdy. Citát uvedený výše, který byl také citován v knize samotné, vystihuje mnohé.